V digitálním světě, kde se většina komunikace a přenosu dat odehrává přes počítačové sítě, je nezbytné mít nástroje a metody pro zjišťování, co se v těchto sítích vlastně děje. Network forensics – česky síťová forenzní analýza – je obor, který se zabývá zkoumáním a analyzováním dat přenášených po síti za účelem detekce incidentů, odhalení útoků nebo zpětné rekonstrukce kybernetického zločinu.
Zatímco tradiční digitální forenzika se soustředí na pevné disky, mobilní telefony nebo cloudová úložiště, síťová forenzika pracuje s datovými toky – s tím, co se přenáší mezi zařízeními, servery, aplikacemi a útočníky. V mnoha případech je právě analýza sítě tím jediným vodítkem, které nám může pomoci pochopit, co se v systému skutečně stalo.
Co je cílem síťové forenziky?
Síťová forenzní analýza se využívá hlavně při vyšetřování bezpečnostních incidentů – například pokusů o průnik do systému, útoků typu DDoS, šíření malwaru nebo krádeží dat. Analytici pracují se záznamy síťového provozu (například tzv. packet capture soubory) a snaží se zjistit, kdo se kam připojil, kdy k tomu došlo, jaký typ dat byl přenášen a zda došlo k nějaké neoprávněné aktivitě.
Cílem tedy není jen „najít viníka“, ale často také pochopit způsob útoku, zranitelnosti v systému, a pomoci při návrhu protiopatření do budoucna. Kromě bezpečnosti hraje network forensics roli i v oblasti dodržování předpisů, například GDPR, kde je potřeba doložit, jak a kudy došlo ke ztrátě osobních údajů.
Slavné případy z historie
Jedním z historicky zajímavých příkladů, kde sehrála network forensics klíčovou roli, je případ známý jako „Moonlight Maze“. Jednalo se o rozsáhlou sérii kybernetických útoků na americké vládní a vojenské systémy v druhé polovině 90. let. Tehdy se poprvé v plném rozsahu ukázalo, jak je možné sledovat síťové stopy útočníka, který operuje přes řadu prostředníků a používá šifrování i pokročilé skrývání identit.
Podobně v roce 2014 přišlo ke zveřejnění incidentu v korporaci Sony Pictures. Síťová forenzika v tomto případě pomohla zmapovat rozsah škod a také identifikovat pravděpodobné útočníky, přestože jejich identita byla dodnes předmětem diskusí. Podle FBI šlo o útok organizovaný ze Severní Koreje v reakci na film „The Interview“.
Další známý případ je útok na Equifax v roce 2017, kdy došlo ke kompromitaci dat více než 140 milionů Američanů. Právě síťová forenzika sehrála důležitou roli při zjištění, že útočníci využili zranitelnost v systému Apache Struts, a poté několik měsíců operovali nenápadně uvnitř infrastruktury, přenášeli data ven a mazali stopy.
Jak se záznamy získávají a analyzují?
V síťové forenzice se používají dvě hlavní metody:
Záznam celého provozu (packet capture) – zaznamenávání všech datových paketů přenášených po síti. Výhodou je detailní pohled, nevýhodou obrovské množství dat, se kterým je třeba pracovat.
Záznam metadat (například NetFlow, IPFIX) – místo celých datových paketů se zaznamenávají jen metadata o komunikaci, jako IP adresy, porty, časová razítka nebo množství přenesených dat.
Pro analýzu se používají specializované nástroje, jako Wireshark, Zeek (dříve Bro), TCPdump nebo komerční řešení jako RSA NetWitness nebo FireEye Helix. Tyto nástroje umožňují filtrování, hledání vzorců, identifikaci neobvyklých spojení a rekonstruování jednotlivých relací – například jaký e-mail byl odeslán, jaké heslo bylo použito nebo jaký příkaz byl zadán v terminálu.
Proč je síťová forenzika důležitá?
Zatímco preventivní ochrana (firewally, antiviry, IDS/IPS) může zastavit mnoho hrozeb, žádný systém není stoprocentně bezpečný. Když dojde k útoku, je často příliš pozdě na prevenci – v tu chvíli přichází na řadu reakce. A právě zde má network forensics nezastupitelné místo.
Díky správně provedené síťové forenzní analýze může organizace:
pochopit, jak došlo k průniku,
zjistit, co bylo kompromitováno,
naplánovat kroky k odstranění hrozby,
mít důkazy pro právní kroky nebo hlášení regulátorům.
Výzvy a budoucnost
Síťová forenzika čelí dnes nové výzvě – šifrování. Většina provozu je dnes zabezpečena pomocí HTTPS nebo VPN, což sice zvyšuje ochranu uživatelů, ale zároveň komplikuje forenzní analýzu. Řešením může být tzv. SSL inspection, tedy dešifrování provozu v definovaných bodech, ale to naráží na otázky soukromí a právní regulace.
Také rostoucí množství dat a rozšíření cloudových služeb ztěžují sběr kompletního obrazu síťového provozu. Vývoj tak směřuje k použití strojového učení a umělé inteligence, které dokáží detekovat anomálie a indikátory kompromitace v reálném čase i bez nutnosti detailního záznamu každého paketu.
Závěr
Network forensics je jako digitální detektivka. Pomocí pečlivého zkoumání digitálních stop v síťovém provozu dokáže odhalit, co se stalo, kdo za tím stál a jakým způsobem k incidentu došlo. V době, kdy kybernetické hrozby rostou co do počtu i sofistikovanosti, je tato disciplína naprostou nezbytností pro každou organizaci, která chce být připravena nejen bránit se, ale i efektivně reagovat.
