Upraveno 5 prosince, 2023 23:44
Otázka, kterou si možná položila velká řada rodičů. A zároveň otázka, na kterou prakticky nikdo nezná zcela jasnou odpověď. Pokud se zeptáte právníků, mají v tom poměrně jasno. Situace je totiž zcela obdobná situaci v nemocnici, kde jako rodič máte právo být u svého dítěte nepřetržitě. Ministr Válek na toto téma dokonce vydal metodický pokyn. Jejich odpovědi jsou dohledatelné napříč celým internetem a jsou zcela jasné. Ano, rodič má právo být u svého dítěte i ve škole. Koneckonců, škola jako instituce podléhá stejným zákonům a pravidlům, jako nemocnice. Tolik teorie. Praxe je ovšem taková, že prakticky drtivá většina státních škol toto striktně omezuje a zakazuje. Důvod? Bezpečnost. Položme si tedy jasnou otázku. Mohou rodiče doprovázet děti do školní budovy? Zkusíme to rozklíčovat. Nicméně předem musím uvést, že zatím je odpověď zcela nejasná.
Mohou rodiče doprovázet děti do školní budovy?
Jak jsem uvedl výše, mnoho škol zaštiťuje zákaz vstupu rodičů do budovy pod záminkou bezpečnosti. To je určitě chvályhodná myšlenka, protože mi dá určitě každý rodič za pravdu, že děti je potřeba chránit. Pokud ale půjdeme pod povrch daných nařízení, dost často se setkáme se situací, že pravidla bezpečnosti jsou pouze falešná. Kupříkladu rodič nesmí dítě doprovodit do školní budovy, aby se nemohl v nestřeženém okamžiku sám potulovat po prostorách školy, ale zaplatit obědy již může. Nikým nekontrolován se tak po budově pohybovat smí, ale musí k tomu mít jiný záměr, než doprovod potomka. A takových situací je víc. Třeba vyzvednutí obědů v momentě, kdy je dítě nemocné. Že je to paradox? Ano, je. Ale taková jsou pravidla “bezpečnosti”.
Dobře, myšlenku chránit děti proti pohybu cizích osob po budově školy beru jako seriózní věc. Nastavená pravidla viz výše uvedené příklady již ale ne. Nicméně, narážíme na fakt, že rodič dítěte, pokud nic jiného, není rozhodně osoba cizí. A jelikož mám sám dítě a z důvodu, že naše škola podobné opatření zavedla také, pátral jsem po tom, jak jednotlivá nařízení vidí zákon. Kdo má tedy pravdu? Škola, která se odkazuje na školní řád, nebo rodič, který může použít Listinu základních práv a svobod?
Jak to vidí nejvyšší instituce školství, MŠMT?
Názory na danou situaci se dvojí. Dokonce i mezi rodiči. Někteří zastávají názor, že do budovy nikdo nesmí, jiní samozřejmě bojují za svá práva mít možnost své dítě doprovodit. Pokud se zeptáte soukromého právníka či advokáta, má obvykle jasno. V právu je rodič, kterému možnost doprovodu dítěte a vstup do budovy školy zajišťuje Listina základních práv a svobod. Konkrétně článek 32 a jeho bod 4.
Podle jejich výkladu Vám škola nemůže doprovod dítěte do budovy zakázat ani školním řádem a to z prostého důvodu. Školní řád není nadřazený zákonu a zákon není nadřazený Listině základních práv a svobod. V případě sporu má jurisdikce České Republiky jasno. Vyhrává vždy nejsilnější právní element, což je zde ona zmíněná Listina. Bohužel pro školu je pak z právního pohledu školní řád naprosto bez jakékoliv relevance určovat pravidla. Čili přibližně takovouto odpověď dostanete, pokud se zeptáte právníka či advokáta.
Jak to ale vidí MŠMT? Naprosto opačně. Požádal jsem MŠMT o jejich pohled na věc, aniž bych uváděl jméno školy. Nešlo o stížnost, chtěl jsem pouze znát stanovisko úřadu, který školství v České republice zaštiťuje.
Stanovisko MŠMT
V souvislosti s tímto si Vás dovoluji upozornit, že školní řád musí schválit školská rada a musí s ním býti seznámeni nejen žáci a pedagogičtí pracovníci, ale také musí být o jeho vydání informováni zákonní zástupci žáků.
Jinými slovy záleží na pravidlech, která jsou ve školním řádu dané školy uvedená.
V případě, že Vám případná úprava školního řádu bude bránit doprovázet syna do školy, můžete požádat ředitele školy o konzultaci, abyste mohl diskutovat o svých obavách a zkusit najít společné řešení. Můžete jim předložit své argumenty a zdůvodnění, proč byste chtěl doprovázet svého syna do školy.
S pozdravem a přáním hezkého dne ...
Jinými slovy tedy MŠMT pouze říká, že škola na toto právo má a tedy může vstup rodičům zakázat pouze na základě úpravy školního řádu. Jelikož řada soukromých právníků mluví zcela opačně, zajímalo mě, na základě jakého zákona je toto možné.
chtěl bych si tedy v tomto udělat jasno, než budu případně jednat. Na základě jakého zákona tedy může ředitel školy zakázat vstup zákonnému zástupci dítěte (pokud se jedná o doprovod)? Odkazuji se na LZPS, konkrétně na článek 32 "Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona."
Předpokládám tedy z logiky věci, že školní řád přeci nemůže být nadřazen zákonu ČR. A pokud zákon ČR, potažmo LZPS hovoří takto, jak je tedy možné, či na základě jakého zákona má ředitel pravomoc pomocí školního řádu něco takového obejít? Máte tedy nějaké konkrétní znění zákona, které mu toto umožňuje?
Po prozkoumání mnoha článků viz např. i tento Dítě má právo nepřetržitou přítomnost rodiče i ve škole/skolce/kroužku , kde byla zcela stejná situace rozebírána s právníkem, tento dospěl k názoru, že nic takového není možné a školní řád není úrovní výše zákonu.
Jde mi tedy o situaci, kdy např. společnou řeč nenajdeme. Z výše uvedeného je patrné, že školní řád je v podstatě interní směrnicí dané školy, avšak i tento musí být podřízen platným zákonům ČR a de facto v tomto případě je rodič v právu a požadavek školy na zákaz doprovodu či přítomnosti zákonného zástupce nemůže být vymáhán.
Prosím tedy o objasnění situace na základě výše uvedených informací, či případně o znění zákona, který by mohl řediteli školy takovou pravomoc udělit. Ač jsem se snažil sebevíc, na žádný takový zákon, který by mohl ředitel školy použít ve vymáhání zákazu doprovodu dítěte jeho rodičem jsem nenašel.
Právní oddělení MŠMT
Můj dotaz výše již nebylo možné zodpovědět klasickou cestou a proto byl předán dále, právnímu oddělení MŠMT. Po přibližně dvou týdnech přišlo vyjádření, které v podstatě více dopodrobna osvětlilo předchozí odpověď.
Ministerstvo v roce 2015 v návaznosti na tragickou událost ve Žďáru nad Sázavou vydalo metodické doporučení k bezpečnosti dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních – Minimální standard bezpečnosti, č.j. MSMT-1981/2015-1, které zahrnuje opatření prostorová, organizačně-technická, personální a opatření v oblasti zpracované dokumentace.
Význam tohoto dokumentu je pouze metodický nikoliv normativní. Mimo jiné se v něm uvádí, že mimo opatření, která směřují především k zajištění fyzické bezpečnosti žáků, má škola na zřeteli rovněž psychické bezpečí žáků, a proto opatření k zajištění fyzické bezpečnosti ve škole nesmí snížit psychické bezpečí a komfort žáků. Pokud by tedy fakt, že rodič nemůže své dítě doprovodit, narušoval psychické bezpečí dítěte, škola může v rámci školního řádu učinit výjimku. Zároveň přítomnost cizích osob ve třídě může nepříznivě působit na ostatní žáky. V této souvislosti poznamenáváme, že je v duchu zásad a cílů vzdělávání nutno respektovat zásadu vzájemné úcty, respektu a důstojnosti všech účastníků vzdělávání (§ 2 odst. 1 písm. c) školského zákona).
Školní docházka je podle § 36 školského zákona povinná a začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad. Předpokládá se tedy, že dítě, které zahajuje povinnou školní docházku, je dostatečně tělesně a psychicky vyspělé. V případě zákonné povinnosti dětí navštěvovat v určitém věkovém rozmezí školu se tedy nejedná o nepředvídanou situaci a zákonný zástupce může sebe i dítě na zvládání nároků spojených se zahájením školní docházky přiměřeně připravit. Pouze v krajních případech je pak na zvážení školy, potažmo ředitele, zda výjimku z nastavených podmínek zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků umožní.
K otázce, zda omezením vstupu rodiče do prostoru budovy školy nedochází k porušování základního práva na péči a výchovu dětí (dle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), ministerstvo není oprávněno závazným způsobem vykládat jednotlivá ustanovení zákona či vydávat závazná výkladová stanoviska. Pokud si myslíte, že omezením vstupu do prostoru školy dochází k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, je na místě, abyste se obrátil na soud.
Právní základy pro dětská práva jsou definovány např. v Úmluvě o právech dítěte (sdělení č. 104/1991 Sb. o sjednání Úmluvy o právech dítěte), kde se stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí (čl. 3 odst. 1). Ústavní soud se již sice vyjádřil ve svých rozhodnutích k nutnosti zohlednění nejlepšího zájmu dítěte (kdy při každém soudním rozhodování dotýkajícího se dítěte je nutné zvažovat nejlepší zájem dítěte jako přední hledisko, též k právu na respektování rodinného života, avšak jeho závěry nelze bez dalšího použít kvůli významným skutkovým odlišnostem.
Jak tedy naložit s informacemi z obou táborů?
V tomto případě dost obtížně. Každý tábor má totiž své vysvětlení toho, jak by měla být daná situace ošetřena. Podle MŠMT, pokud bude škola dál tlačit na zákaz vstupu do budovy, nebo doprovod dítěte, nelze postupovat jinak, než celou věc vyřešit pomocí soudu. V České republice bohužel zatím pro takovou situaci neexistuje precedens, který by ukázal, jak se k takové situaci staví nejvyšší právní instituce České republiky. A to je bohužel problém. Protože tam, kde není precedens, neexistuje zatím ani jednoznačná odpověď.
Nicméně pokud si položím otázku, proč to v nemocnici jde a proč ministr Válek tlačí metodickým pokynem na to, aby nikdo rodiče v tomto kontextu neomezoval, v čem je škola natolik jiná instituce, aby to zde mělo být jinak? Proč jedno ministerstvo může stejnou situaci řešit vlastními silami a metodickým pokynem a druhé nikoliv a vyžaduje názor soudu?
Pokud navíc přihlédnu k tomu, že tragická událost ve Žďáru nad Sázavou se dá “napasovat” prakticky na vše, tak i v nemocnicích došlo k situaci, kdy měl pacient zbraň a střílel. Ani přesto však tohle ve zdravotnictví nebylo použito k odůvodnění, zakázat rodičům vstup i na vyšetření jako doprovod nezletilého. Proč, protože to nejde.
Mohou rodiče doprovázet děti do školní budovy?
Závěr
Bezpečnost dětí je určitě důležitá věc a rozhodně jsem ten poslední, který by ji chtěl jakkoliv podceňovat. Nicméně je pro mě důležité, aby taková bezpečnost nebyla protizákonná a také, aby nebyla falešná. Falešná proto, že na jednu stranu rodiče vykážeme ze školy v momentě, kdy chtějí doprovodit své dítě a na stranu druhou jim umožníme přístup do školy například pro vyzvednutí oběda bez jakéhokoliv dohledu. To není bezpečnost, to jsou pouze nesmyslně nastavená a omezující pravidla, která nemají s bezpečností zhola nic společného.
Jak jste si ale mohli všimnout, jasnou odpověď jsem zatím nikde nenašel. Nikdo se k tomu bez soudního rozhodnutí nechce pevně vyjádřit. Proto se obracím i na Vás a Vaše názory. Řešili jste podobnou situaci? Pokud ano, jak? Osobně budu dál pátrat, dokud se nedoberu odpovědi na to, který z táborů má vlastně pravdu. Ale jak to tak vypadá, se systémem České republiky, ruku v ruce spolu se státním školstvím, bude to běh na opravdu dlouhou trať. Komentáře jsou otevřené a budu rád za každý podnět k diskuzi.
Odebírejte Newsletter
Buďte v obraze! Připojte se k odběru newsletteru a buďte první, kdo získá nejnovější informace přímo do vaší e-mailové schránky. Sledujte aktuality, exkluzivní události a inspirativní obsah, přímo na Vašem e-mailu.
Z uvedeného vyplývá, že MŠMT nerozporuje neústavnost takového nařízení. Pouze to alibisticky úplně ignoruje a tváří se, že to nehraje roli, dokud někomu nebude dostatečně vadit, že jsou nezákonně omezována ústavní práva. Ve výsledku jde jistě o to, kdo je na co ochoten přistoupit. A pokud je rodič ochoten přistoupit na protiústavní nařízení, potom to zkrátka v jeho případě platí. Naopak, pokud by na to nepřistoupil, je škola v pozici, kdy musí prokázat, že její požadavek je legální, pokud chce rodiče donutit, aby nařízení respektoval.