Upraveno 6 prosince, 2023 00:15
Jelikož už jsem zde jednou psal o školství a o slovním hodnocení namísto klasických známek, nedá mi to, abych nepokračoval. Tentokrát na téma vnitřní a vnější motivace, se kterou škola pracuje. Respektive v tomto kontextu hlavně s motivací vnější. Vnitřní a vnější motivace v kontextu školy je poměrně komplexní téma a není od věci si o něm něco říct. Například i popřemýšlet, zda nezkusit věci dělat jinak a namísto vnější motivace se nesnažit používat tu druhou, vnitřní.
Rozdíl je mezi nimi velký a to natolik zásadním způsobem, který později popíšu ve dvou opravdu moc hezkých příkladech.
Vnitřní a vnější motivace v kontextu školy
Ve školství se běžně uplatňuje vnější motivace. Externí podněty motivují děti k učení. Děti se potom učí ne kvůli vlastnímu toužení po poznání, ale proto, že touží po pozitivním hodnocení. V důsledku toho vychováváme děti tak, že zdůrazňujeme, že znalosti nejsou hodnotné samy o sobě, ale kvůli možnosti získat dobrou zpětnou vazbu. A to nejen ve škole, ale později v práci, nebo v osobním životě.
Faktory, které podporují vnější motivaci mohou být známky, pochvaly, odměny za výkon, nebo trest za nesplněný domácí úkol. Hrajeme hru na výkon. Koneckonců, vyberte si sami.
Co se ale často opomíjí je fakt, že tímto způsobem vychováváme další generace tak, že klademe důraz na učení se kvůli známkám, pochvalám nebo odměnám, nikoliv kvůli vlastnímu rozvoji. Abych něco uměl, něco znal a jednou dělal to, co mě baví. Prostě jenom proto, že to mám rád.
Pojďme se podívat na dva zajímavé příklady, které krásně demonstrují to, jak funguje vnější motivace v praxi.
Stařík a děti
Pojďme si povědět příběh o starém pánovi a hrstce dětí. Stařík bydlel na okraji města a vzhledem ke svému pokročilému věku měl rád svůj klid a ticho. Jednoho dne k jeho domu přišel hlouček dětí a začaly si kopat s míčem. Byly hlasití, hodně. Toto se opakovalo několik dní po sobě, až se stařík dopálil.
Přišel pomalou chůzí k dětem a namísto nadávek či hádek jim dal skvělou nabídku. Pokud budou každý den chodit k jeho domu a budou si tam hrát a co nejvíce křičet, aby o nich věděl, dá jim za každý takový den 100 korun. Děti nadšeně souhlasily. Stařík dohodu splnil a opravdu, každý den, kdy děti přišly, dostaly od něj 100 Kč za to, že si hrály vedle jeho domu a křičely.
Toto se opakovalo den za dnem, po celý týden. Následující týden ale stařík přišel k dětem se smutným výrazem ve tváři. Sdělil jim, že už bohužel nemá peníze a nemůže jim nadále platit za to, že si hrají u jeho domu a dělají hluk. To děti naštvalo a staříkovi odpověděli, že když nemá peníze, nebudou si k jeho domu chodit hrát. Najdou si tedy jiné místo, jelikož zadarmo to dělat nebudou.
Děti odešly a již se nikdy nevrátily. Stařík měl opět svůj klid a ticho, po kterém toužil.
Experiment se stavěním puzzle
Tento příklad již nebude vymyšlený, ale jedná se o skutečný experiment na lidech. K experimentu byly pozvané dvě skupiny lidí, jejichž úkolem bylo složit velké a poměrně složité puzzle. Jednalo se o lidi, kteří měli skládání puzzle rádi. Proto se také do experimentu přihlásili. Jedné skupině bylo řečeno, že skládání puzzle je zdarma a nic nedostanou. Dělají jen to pro svou vášeň. Ta druhé bylo řečeno, že i přes to, že je skládání baví stejnou měrou, jako první skupinu, dostanou za čas, kdy budou puzzle skládat, zaplaceno.
Obě skupiny se tedy pustily do skládání až do oběda, kdy servis přivezl občerstvení. U první skupiny se na oběd oddělilo pouze několik lidí a zbytek stavěl dál. Skládali puzzle z vnitřní motivace a oběd je v tu chvíli nezajímal. Bavilo je to.
Z druhé skupiny přestali skládat puzzle téměř všichni a odešli. Zde se naplno ukázala vnější motivace. Lidé nechtěli skládat puzzle v době oběda, jelikož tento čas nebyl placený. I přesto, že je skládání puzzle bavilo, tak díky vnější motivaci ve formě peněz tuto činnost ukončili a odešli. Ke skládání se vrátili až v momentě, kdy skončila pauza na oběd a činnost byla opět placená.
Vnitřní a vnější motivace v kontextu školy
Z obou příkladů je jasně vidět, jak vnější motivace funguje. V prvním příkladu stařík geniálně donutil děti odejít. Děti měli jako hlavní motivaci hrát si u jeho domu peníze. Nebyly tam jako dřív proto, že je to bavilo. V druhém příkladu se stalo to samé se skupinou, která skládala puzzle za peníze. Jakmile skončil proplácený čas, tato skupina v tuto dobu puzzle neskládala i přesto, že pro něj měla stejnou vášeň jako druhá skupina, skládající zdarma. Naopak, tam téměř všichni zůstali. Nemohli se odtrhnout od činnosti, která je bavila a dávala jim smysl.
A přesně to samé provádíme s dětmi ve škole. Ty nastupují do školy s touhou vědět, jak svět okolo nich funguje. Jak funguje vesmír, jak se píšou a čtou knihy, jak se počítá. A my, potažmo celý školský systém tuto touhu pomalu ničíme vnější motivací, až nakonec nezbyde nic jiného, než touha po dobré známce. A tato touha se s námi nese dál, celým životem. Práce pro peníze, vztah pro ocenění, dobré auto ne jako dopravní prostředek, ale jako sociální status. Příkladů je mnoho.
Pojďme se nad tím všichni společně zamyslet. Není čas na změnu? Není čas na to, dělat věci trochu jinak lépe?
Web je vytvářen s pečlivostí k obsaženým informacím. Snažím se poskytovat kvalitní a užitečný obsah, který ostatním pomáhá, nebo je inspiruje. Pokud jste spokojeni s mou prací a chtěli byste mě podpořit, můžete to udělat prostřednictvím jednoduchých možností.
Odebírejte Newsletter
Buďte v obraze! Připojte se k odběru newsletteru a buďte první, kdo získá nejnovější informace přímo do vaší e-mailové schránky. Sledujte aktuality, exkluzivní události a inspirativní obsah, přímo na Vašem e-mailu.
